Zavřený v Babylonu,

tisíce dveří a jenom jeden klíč,

jediný,

proces hledání zahájen

- někde jsem to viděl

vyryté v kůži,

celoživotní tetování

(ani spálením nezmizí)

...

Pronásledují mě vlastní sny

(ano, to sladké blouznění),

neutíkám,

věřím v osud

a tak trochu v náhodu,

že ten klíč jednou zapasuje

a já najdu sám sebe

dokud se zase neztratím...

Moment,

někdo zvoní,

jen, sakra, u kterých dveří?!

Světem ovlivňován:

„Pojď s náma!“

„Kupte si náš výrobek!“

„Nechceš jointa?“

„Vstupte do naší sekty.“

- tak malé ukazatele

na jinou cestu...

Rozcestníky se lámou větrem,

běhám zmateně dokolečka

a zase někdo zvoní,

klepe,

klepu se,

moje srdce tepe

moje srdce tepe

moje srdce tepe

moje srdce tepe

do ztracena...

Zavřený v Babylonu...

...ztracený...

Hledání bylo dokončeno. Nejsou k dispozici žádné výsledky...